Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hovoriť pri ambiente o snovosti hudby a ktovieakých podobenstvách je trochu sprofanované. Pri tvorbe talianskeho samouka Stefana Mussa, ktorý od prelomu 80. a 90. rokov vystupuje pod značkou ALIO DIE, sa však k inému jazyku obrátiť nejde. Je úzko spätá s toskánskou prírodou, úctou k tradičným nástrojom a mieri k podobným náladám ako vlna kvázi-ezoterického ambientu, napríklad od dobre známej dvojice Robert Rich a Steve Roach.
Na rozdiel od klávesového new-age je ALIO DIE organickejší, najmä vďaka zdržanlivosti v kompozíciách a zapojeniu rozličných strunových nástrojov a perkusií (od citary, cez kalimbu až po rôzne kovy). Na novom albume sa spája so speváčkou Sylvi Alli a vytvára tak o niečo zemitejšiu alternatívu k sólovým albumom Lisy Gerrard z DEAD CAN DANCE.
Ponúka sa tu aj prirovnanie k Brianovi Williamsovi z LUSTMORD a jeho vlaňajšiemu pokusu skĺbiť dark ambient a éterický spev, ktorý znel skrátka ako - pokus skĺbiť dark ambient a éterický spev. Na ALIO DIE je dobré naopak to, ako tvoria dva cudzie elementy celok celkom prirodzene. Navzájom sa počúvajú, vychádzajú si v ústrety už pri štruktúre a nie sú len fascinované formou toho druhého.
7,5 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.